JAK JSEM SE NECHAL KOUČOVAT

 Znáte to, bloumáte internetem odnikud nikam, v hlavě Vám jede spousta nezastavitelných myšlenek a vy hledáte něco, co Vám pomůže „prožít“ ten život trochu klidněji, protože tohle se fakt nedá vydržet. V práci Vám to připadá, že už zbývá nastavit akorát anál a nechat se při vyplňování tabulek píchat zezadu šéfem, který si myslí, že sežral hovno moudrosti. Po práci se snažíte rozjet svůj byznys, protože Vás sere pracovat pořád pro „někoho“ a když už se dostanete domu a rodina ještě nespí, jste akorát nepříjemní, protože už nemáte sílu to takhle dál dělat. A doma to odsírají nejvíc.

Je třeba to změnit. A jak?

Oououou...pytel se roztrhl s kouči - asi momentální trend - kdo se nenechal koučovat, neexistuje (to stejně nikdo - jsme jen proud vědomí a někdo dokonce i proud nevědomí :-) ). Ještě více ulítlé je: kdo nekoučuje - neexisuje...uauauauau, nebo kdo neučí nové kouče - neexistuje (nejlépe člověk, který když už dodělal střední, tak se stejně ještě pár let rozmýšlí, zda se někde nechá zaměstnat, nebo bude podnikat...)

Také jsem zase jednou brouzdal po internetu a snažil se najít něco, co by mě pořádně zabavilo při neustálém čekání na smrt. Narazil jsem na pěkně napsaný článek o koučích, kteří mají svérázný pohled na věc a píšou, že jsou úspěšní. Klasika, na stránkách Vám za email nechají stáhnout si text, který zrovna potřebujete nutně k životu a tak do kolonky klepnete email a čekáte, co se stane. Ouuuu, opravdu něco do emailu dorazilo a tak to dílo otevíráte a zjišťujete, že to není špatně napsané a kdyby to byla pravda, zrovna jste káply na vyřešení všech problémů nynějšího světa (hlavně tedy Vašich problémů). V zápětí dorazí email s nabídkou hodiny koučinku zdarma a to už je Vám jasné, že tu něco je jinak. Tenkrát jsem si řekl, že hodina zdarma nic nestojí a že svůj drahocený čas obětuji a s člověkem se sejdu. Zanechal jsem na sebe kontakt a čekal, co se stane. Ejhle, v podvečer zvoní telefon. Volá divné číslo - no nic, vezmu ho, benga mi teď nemaj za co dělat problémy :-). A ozval se kouč, říkejme mu pracovně třeba Petr.

1. Budeme si tykat - OK

1. Hodina zdarma a další se předplácí - min. 3 x za měsíc, aby to mělo smysl. 1 hodina 1000Kč + DPH, OK

2. V jaké oblasti chceš koučovat - jsi zaměstnanec, podnikáš a jsi člověk (osobní rozvoj)

Děláš si prdel Petře? Jak jako v jaké oblasti? Můj život je zaměstnání, podnikání a já? Přeci potřebuji rozvíjet celkově? Ne?

NE - takhle to neděláme - vyber si jednu možnost. OK, podnikání - vize je taková, že bych se přeci chtěl vymanit ze spárů zaměstnaneckých a uživit se sám na sebe... ale pořád tam není ten můj osobní rozvoj a rodina a to taky potřebuji řešit. Přeci pokud chci, aby mi šlapalo jedno, musí šlapat i to druhé. Nelze podnikat bez rodiny a mě. Přeci aby se člověk stal spokojeným, musí vše šlapat jako celek - v symbióze!

NE, vyber si jednu oblast.

Jdi do prdele Petře!

To jsem mu však řekl až po celkem čtyřech odkoučovaných hodinách po telefonu, kde jediné, o čem jsme se bavili, bylo pořád dokola: vyber si jeden cíl, na který se společně zaměříme = co chceš a co pro to děláš.

Bohužel mě to nikam nešouplo, jelikož můj cíl je symbióza "práce" s poklidným životem. Bohužel to Petr nechtěl pochopit a snažil se mi vnutit jiný model.

Jdi do prdele Petře!

Chcete být kouč?
Ptejte se lidí pořád jen na tohle:

CO OPRAVDU CHCEŠ?

CO PROTO DĚLÁŠ?

Také si můžeš přečíst: poslední brambor